Duben 2010

Po Novém roce jsme přešli do fáze, že bude nejlepší udělat si zbytek práce sami....A to co je již hotové předělat:)

meeeeeeeeeeee 14.03.2010

http://www.youtube.com/get_player

BŘEZEN – ZA KAMNA VLEZEM

Posledně jsem psala, že návrat na Maltu proběhl ve velkém stylu………..To jsem ještě netušila, že to bude mít pokračování.
Na začátku března jsem navštívila dvě luxusní restaurace na Maltě.
První byl nedělní oběd v hotelu Hilton. Pozvala nás Shaunova studentka (studentka, ale ve věku cca 60ti let), velmi milá dáma z Německa. Na Maltě byla již po třetí a Shaun je její nejmilejší učitel, takže se rozhodla strávit s námi odpoledne příjemným obědem. Sraz jsme měli v jednu hodinu a jíst jsme skončili po páté odpoledne. Ale byla to skutečně bomba (a nejen kalorická).
Navíc hotel Hilton je část komplexu Portomaso. Komplex Portomaso je celý dílem mého současného zaměstnavatele, takže jsem byla ráda, že si mohu prohlednout interiéry, bez toho abych si připadala jako blbec, který se snaží propašovat někam, kam nepatří.
Kromě skvělého jídla jsme si užili i automatické čistící kartáče na boty na toaletách. Ty byly teda taky perfektní.
A další pecka byla čokoládová fontána, ve které jsem si máčela kousky ovoce a představovala si, že to je můj normální den.
Ale je fakt, že kdyby to bylo pořád asi by mi to nepřišlo, tak skvělé.
Další skvělé jídlo byla večeře s mým šéfem. Byli jsme pozvaní od našeho hlavního klienta Corinthie na večeři s českou architektkou, která pro ně navrhuje hotel na Konopišti. Hned vedle vil, které děláme my. Navíc nám dělá lokální architektku pro jednání s českými úřady, což ji teda nezávidím.
Večer to byl fajn, jídlo skvělý, ale přeci jenom jíst s mým nadřízeným není úplně můj večer snů. Nicméně jsem se tak nacpala, že jsem byla schopná jíst něco většího až následující večer.


Sice jsem březnové vyprávění nazvala Březen – za kamna vlezem, ale tuto zimu jsme neprotopili ani jeden celý kanystr plynu. To znamená, že jsme neprotopili ani 7 eur. Tato zima byla doopravdy teplá a skoro vůbec nepršelo. Takže se trochu bojíme, že zaprší v dubnu a co by bylo ještě vtipnější, že by pršelo třeba v říjnu.
Ale uvidíme Jak se na Maltě říká: „my se můžeme jenom modlit a doufat.“

Na farmě měl strejda Angelu velký úspěch. Narodilo se přes 10 kůzlat. Byli jsme se na ně podívat a některá ještě ani pořádně neuměla chodit. Některá byla zhruba o týden starší a byl vidět velký rozdíl v jejich šikovnosti a zvědavosti. Ale jedno mělo kýlu, tak ho musel Angelu zaříznout a Manuel ho snědl.

Cestou z farmy jsme vyrazili pěšky do Mgarr (městečko asi tak 5km vzdálené), protože tam jsou další tzv. „koleje“. Vtipně tam začali stavět dům a při té příležitosti objevili tyto koleje, takže se stavěním byl šmytec a teď je tam ufologové z celého světa mohou jezdit obdivovat. Nikdo pořádně neví, k jakému účelu tyto koleje sloužily či slouží. Ale pan Deniken a moje máma vědí svoje.

Další podstatná březnová událost je, že moje kolegyně a kamarádka Mayo BUDE ZPÍVAT V DUBNU NA ŽIVO PAPEŽOVI! Mayo musela v březnu projít několika kolovým konkurzem a byla z toho průběhu pěkně nervózní, protože ji v jednom kole již hrozili neúspěchem, pokud se do příštího kola nenaučí konkrétní píseň. Ale Mayo to zvládla a je skutečně moc šťastná, protože to byl jeden z jejích zpěváckých snů. Další byly zpívat na svatbě a na začátku fotbalového utkání, ale to už si splnila.
Papež tu bude 17. a 18. dubna.

Také jsme poprvé spali v domě! Pořád sice bez teplé vody a kuchyně, ale přespat se tam dalo. Byla nám tedy k ránu trochu zima (Shaunovi hodně), ale přespali jsme.

Kuchyň nám měli dopravit včera, ale neměli kde zaparkovat, takže musíme čekat na další termín. Možná příští týden…. Já už se snažím nic neočekávat a brát to, jak to přichází. Maltské „myšprobléma“ = žádný problém, se stává mojí mantrou.
Zvážím, jestli napsat díl Jak se staví dům. Přestože se sice v domě nic zásadního neděje, srandy je kolem toho až až………..
Také jsme měli další rozlučku se svobodou. Vdávala se moje kolegyně Vesna ze Sarajeva. Byla doopravdy dojatá, že jsme ji koupily dárky a připravily party. Protože ona sama to tak nějak chtěla vynechat, tím že tu nemá žádnou rodinu atd. Večer to byl skutečně příjemný a já se trochu víc seznámila s novou kolegyní Polinou. Polina je Ruska z Moskvy, ale na Maltě je přes 11 let. Odešly z Ruska s mámou a bratrem. Polina má skutečně krásnou angličtinu a vůbec se nedá poznat, že pochází z Ruska. U stolu jsme seděli vedle sebe Antoinett (Německo – východní), Polina (Rusko) a já, vtipně jsme se nazvaly východním blokem A jak řekla Polina: my toho máme společného dohromady víc spolu než s Malťany.

Na poslední březnový víkend dorazila na Maltu Shaunova sestra s manželem. Oficiálně si přiletěli vyzvednout svatební album, ale já si osobně myslím, že přiletěla hlavně, aby měla svou narozeninovou oslavu. AnneMarii bylo 30 a rozhodla se, že chce jít slavit do Pacevillu. To že jsme byli v průměru asi tak o 15 let starší než většina mládeže v klubech, ji nijak nezastavilo. Starší byli jen muži, co žijí odděleně od svých manželek (na Maltě se nerozvádí – rozvod je v podstatě nemožný). Ale Annemarie byla spokojená. To byl páteční večer. V sobotu odpoledne jsme všichni povinně vyrazily na farmu, protože tam byla skutečná narozeninová oslava i s dortem a dárkem.
A zazvonil zvonec a březnovému vyprávění je konec

Smějte se krásně