Ani se mi nechce věřit, že poslední příspěvek byl před osmi týdny.......Kde se ten čas ztrácí? A co jsme zatím prožili? A kolik jsme toho zase stihli?
Udržování tohoto blogu je pro mě jako inventura. Čas od času je fajn si připomenout, že člověk dělá i jiné věci než, že chodí z práce do práce, vaří, pere, uklízí a hlavně se snaží z toho nezbláznit! (To mě stojí asi nakonec nejvíc energie)
Na prvního července jsme měli naplánované křtiny. Život je, ale často plný změn a člověk by měl reagovat pružně, takže se nakonec samotný obřad konal v podvečer 30.6.2012. Křest proběhl během maltské mše, ale náš pan farář přešel před samotným křtěním do jazyka anglického, abychom v té důležité situaci rozuměli.
To byla sobota večer a moc hezky jsme si to užili a prožili. V neděli jsme měli pořádnou oslavu v Mostě, kde jsme měli jediný úkol a to bylo chovat se společensky. Já byla trochu naprdlá, o čemž Shaun tvrdí, že je moje normální společenské chování a Zojinka usoudila, že bude nejlepší, když bude většinu času spát. Nikdo úplně nechápeme, jak Zojinka může spát v místnosti, kde se zhruba 50-60 lidí hlasitě baví, v kuse 3 hodiny - no je to prostě borka:)
Ale nakonec jsme zvládli i oslavu a pak už byl čas jít spát a psychicky se připravit na ranní odchod do práce....
Ta příprava mi moc nevyšla...byla jsem jak z učebnice pro psychicky nevyrovnané matky, ale nakonec jsem se uklidnila a usoudila, že stejně nemám moc na vybranou a že prostě do práce ráno půjdu.
O Zojinku se ten týden starali Shaunovi rodiče, kteří ráno přišli a dělali ji společnost. Mám štěstí, že mám rozumného šéfa, který mě na mou žádost zkrátil úvazek, takže v práci jsem jen do 2:15 a pak hned spěchám za Zojou. Navíc prázdninový režim (prázdniny tu trvají tři měsíce) v kanceláři znamená, že máme volné pátky, Takže moje odloučení od Zojinky vlastně není tak strašné a dokonce bych řekla, že si užívám to nejlepší z obého. Jestli se ovšem práce dá nazvat užíváním...:)
Po odjezdu Zojinčiných babiček a dědečků do jejich vlastí, Zojinka nastoupila do školy - teoreticky bych to měla nazvat jesle, ale vlastně je to školka. Zoja je tam úplně nejmladší. nejvíce dětí je tam ve věku 2-3 let. Vychovatelky mají na starosti max. 5 dětí. Slečna, co se stará o Zoju má děti jen tři. Jsou v oddělené místnosti od větších dětí, kde mají na hraní větší klid.
Fotogalerie školky
Celkem rychle jsem vypozorovala, že Zojinka je ve školce spokojená, jen tím, jak ji všechno zajímá a pořád se tam něco děje a Zoja má pocit, že musí všechno vidět a u všeho být, končí to tím, že je dokonale vyčerpaná. Obvykle usne, jen co vyjedeme ze vrátek školky a pak spí až do 5ti odpoledne:))) Po pár týdnech mi došlo, že se mnou by se Zoja doma klidně mohla nudit. A to vůbec nemyslím, tak, že bych si s ní nepovídala nebo nehrála. Hned první týden se ji ve školce dvořil italský chlapeček, to bych doma sama ani nevymyslela:)))
Během července nám také skončila naše rodinná dovolená, čímž myslím to, že jsme měli 5 týdnů u nás na návštěvě mé pokrevní příbuzné, což mě přišlo jako nic, ale Shaunovi to možná mohlo přijít trochu dlouhé. Ale bez kolizí jsme to všechno zvládli a já myslím, že jsme byli všichni spokojení a šťastní:)
A hlavně Červenec je měsíc oslav a fest:
SMĚJTE SE A SLAVTE!
