Mikuláš

Když jste slavili Mikuláše a snažili se vyděsit děti. Zoja si připravila akci i pro nás. Už od rána se jí špatně dýchalo a odpoledne, to bylo ještě horší.

Takže hurá k doktorovi, ten mi rovnou řekl ať jedeme na pohotovost. Šla jsem napřed dom, kde jsem vyzvedla Shauna a Zojinčiny věci, kdyby si ji tam náhodou chtěli nechat. Už jsem byla poučená, jeli jsme na pohotovost podruhé.

Naštěstí na dětské ambulanci se nečeká dlouho a doktor, Zoju prohlédl i rentgen udělal. Nic vážného se nekonalo, jen byla hodně nachlazená. Takže dostala kyslík, ať se aspoň trochu nadýchá. Doktor nám předepsal sprej, co ji máme stříkat do krku + kdyby to nešlo, tak ať si vyzvedneme v lékárně sirup.

Přesto, že šlo v nemocnici vše rychle, ztrávili jsme tam krásné 3 hodiny:(





Zoja samozřejmě nechtěla o sprejování krku ani slyšet:) A ukázalo se, že je děvče inteligentní. Po několika pokusech, které probíhaly stylem, Zoja se během plače nadechla a to byla šance ji stříknout do krku. Tuhle taktiku Zoja rychle prokoukla, takže nakonec seděla, neplakala a pouze svírala rty tak pevně, jak jen dokázala...Ještě, že nám doktor předepsal i sirup:)))

Zoje už je mnohem lépe:)

Listopad

Hlavní změna, která se udála, bylo stěhování kanceláři ze St. Julians do Qormi. Všichni kolegové byli celkem spokojení, nebo jim to bylo jedno... Všichni jezdí autem, takže jet z bodu A do bodu B jim je úplně fuk, protože autem jezdí všude a pořád. Já jsem jediná, kdo si myslí, že auto je zbytečné (zvlášť na ostrově, co má asi 20km) Nicméně já jsem málo malťan. Takže pro mě tento přesun znamenal - začít používat autobusy + Zojinka změnila školku. Na první pohled se mi nová školka zdála báječná, ale už po prvním týdnu, bylo jasné, že takhle to nepůjde a budu muset celou situaci přehodnotit. Školka je úplně nová, takže je nádherná, ale je v ní málo dětí. Většinu dne je tam Zojinka sama, takže moc spokojená není - no a tím pádem já také ne:(

Pro všechny mrmlaly, jak život není fér - za školku platíme 300euro měsíčně a pokud si někdo myslí, že máme královské platy a že si to tedy můžeme dovolit. Tak si to dovolit můžeme jen tak tak. Kdybych nepracovala a byla se Zojou doma, tak si sice někdo může myslet, že jsem super máma, ale každý měsíc by nám chybělo minimálně 600 euro v domácím rozpočtu a to si dovolit nemůžeme ani náhodou:(

Autobusy na Maltě jsou fajn, mají jedinou vadu, nedá se na ně spolehnout. Jenže platí tu teorie kruhu...Autobus má zpoždění, protože většinu dne je na Maltě dopravní špička, všichni jezdí autem, takže silnice jsou neustále zacpané, ale lidé nezačnou jezdit autobusem, protože ty mají věčně zpoždění...a tak pořád dokola...

Každopádně jsme se přestěhovali, cesta do práce mi trvá 45-60 minut, rekord mám 2 hodiny - vzdálenost vzdušnou čarou 4km. Zojinka je ve školce, kterou mám přes ulici a teoreticky bychom měli být všichni šťastní:)

Sbaleno a už můžeme jet....

Tenhle výhled mi bude chybět.......

Zoja drak

Zoja se narodila v čínském znamení DRAKA a drak to teda je:)

Výročí

31.10 se neslaví jen Halloween, ale hlavně naše výročí svatby. Od začátku jsem nechtěla jít na žádnou "trapnou" večeři (ono taky, když máte mini dítě, tak plánování večeře je trochu problém), ale chtěla jsem jít na sváteční snídani.

A tak jsme šli:)

[caption id="attachment_2824" align="alignnone" width="450"] Zoja zatím slaninu nejí:)[/caption]

[caption id="attachment_2823" align="alignnone" width="450"] Shaun + naše anglická snídaně![/caption]

Jak jsme měnili okna

... v Prosinci

Už jsem několikrát zmiňovala, že čas na Maltě má svůj vlastní smysl (či nesmysl) Nevěřím, že tu čas běží stejně jako v jiných krajích...Nevím zda rychleji či pomaleji, ale jsem si jistá, že úplně jinak.

Například jsme chtěli měnit okna v létě (protože neprší a je teplo) a tak nějak se vše seběhlo, že jsme je měnili v polovině Prosince (kdy prší a je zima).

Normální hospodyňka tou dobou počítá kolik druhu cukroví už má a snaží se vyprovokovat sousedku, tím že ji ty hotové dobrutky chodí ukazovat a v lepším případě dávat ochutnávat (tím myslím v Čechách) na Maltě se pečou možná tak dva druhy a že by se kolem toho dělo nějaké velké drama jsem si zatím nevšimla...

No a já protože normální hospodyňka nejsem, jsem kývla na to, že ty poslední tři okna tedy vyměníme. Zvlášť když má okenář čas a může je tedy do třech týdnu nainstalovat.

Ovšem to bychom nebyli my, kdyby se situace nezkomplikovala...

Plán:

v pátek přijde zedník, vysadí stará okna, připraví parapet a fólií zadělá okna, aby nám dovnitř nefoukalo a nepršelo, v sobotu přijde okenar zasadí nová okna a všichni budem spokojeni.

Realita:

Zedník přišel ve středu, protože se mu pátek nehodil - OK to se nedá nic dělat, 

že?

Ovšem než začal pracovat, volal okenar, že okna nejsou hotová a že tedy neví, 

kdy je bude moci dovézt...

AHA a teď jako co?

Máme nechat zedníka vybourat okna a pak nevědět, na jak dlouho budeme vystaveni 

povětrnostním podmínkám - v Prosinci????

Nakonec jsme se jako rodinná řada usnesli, že to riskneme a okna vysadíme, 

zedník neměl jindy čas, takže jsme byli v situaci teď nebo nikdy) a světě div 

se, jen co zedník vytáhl pátý, volal okenar, že ty okna asi stihne a že je přiveze v sobotu...

Nekleplo by vám z toho?

Naštěstí ten týden bylo rozumné počasí a dokonce ani nepršelo, takže jsme do 

soboty přežili v suchu a celkem v teplé a okenar skutečně přišel v sobotu a trapnými detaily, když mění okna v půlce prosince, že?

okna nainstaloval, sice ne úplně podle našich představ, ale kdo by se zabýval

Okna jsme sice vyměnili, ale že bychom měli vyhráno to tedy ne:)

To máte: začistit, vyštukovat, vymalovat...

na jako Na Samotě u lesa:)