Listopad

Hlavní změna, která se udála, bylo stěhování kanceláři ze St. Julians do Qormi. Všichni kolegové byli celkem spokojení, nebo jim to bylo jedno... Všichni jezdí autem, takže jet z bodu A do bodu B jim je úplně fuk, protože autem jezdí všude a pořád. Já jsem jediná, kdo si myslí, že auto je zbytečné (zvlášť na ostrově, co má asi 20km) Nicméně já jsem málo malťan. Takže pro mě tento přesun znamenal - začít používat autobusy + Zojinka změnila školku. Na první pohled se mi nová školka zdála báječná, ale už po prvním týdnu, bylo jasné, že takhle to nepůjde a budu muset celou situaci přehodnotit. Školka je úplně nová, takže je nádherná, ale je v ní málo dětí. Většinu dne je tam Zojinka sama, takže moc spokojená není - no a tím pádem já také ne:(

Pro všechny mrmlaly, jak život není fér - za školku platíme 300euro měsíčně a pokud si někdo myslí, že máme královské platy a že si to tedy můžeme dovolit. Tak si to dovolit můžeme jen tak tak. Kdybych nepracovala a byla se Zojou doma, tak si sice někdo může myslet, že jsem super máma, ale každý měsíc by nám chybělo minimálně 600 euro v domácím rozpočtu a to si dovolit nemůžeme ani náhodou:(

Autobusy na Maltě jsou fajn, mají jedinou vadu, nedá se na ně spolehnout. Jenže platí tu teorie kruhu...Autobus má zpoždění, protože většinu dne je na Maltě dopravní špička, všichni jezdí autem, takže silnice jsou neustále zacpané, ale lidé nezačnou jezdit autobusem, protože ty mají věčně zpoždění...a tak pořád dokola...

Každopádně jsme se přestěhovali, cesta do práce mi trvá 45-60 minut, rekord mám 2 hodiny - vzdálenost vzdušnou čarou 4km. Zojinka je ve školce, kterou mám přes ulici a teoreticky bychom měli být všichni šťastní:)

Sbaleno a už můžeme jet....

Tenhle výhled mi bude chybět.......