Adina Mandlová, vlastním jménem Jarmila Anna Františka Marie Mandlová, vNěmecku známá pod pseudonymem Lil Adina (28. ledna 1910 v Mladé Boleslavi –16. června 1991 v Příbrami) byla česká filmová herečka.
Její život byl mimořádně bouřlivý. Krásná, talentovaná, inteligentní, obdivovaná. „Sex symbol“ 30. let, jehož jméno spolehlivě plnilo sály. Zároveň se však jednalo o nešťastnou a psychicky nevyrovnanou ženu. Byla neodůvodněně podezřívána z kolaborantských styků s německými okupanty.
Život
Pocházela z rodiny inspektora c. k. státních drah Jana Mandla, který po třech chlapcích toužil po narození dívky. Již od útlého dětství byla otcem až nekriticky hýčkána a podporována v uměleckých zájmech. Své zvláštní jméno dostala, protože podle jeho mínění měla předurčenou skvělou budoucnost. O její výchovu se staral výhradně otec a od čtyř let hrála na piáno. Otec ji velmi rozmazloval a všichni jí museli vykat, ale ona odpovídala tykáním. Když jí bylo osm let, otec zemřel a ona tak ztratila své dobré postavení a naopak hrát na piáno už měla zakázáno.
Období puberty
Po smrti otce se rodinné poměry velice zhoršily. Matka našla několik strýčků, kteří rodinu podporovali. To však nestačilo a tak rodina pořádala loupežné výpravy do zahrad a polí. Mandlovi také pronajímali pokoje své vily studentům. Když bylo Adině čtrnáct let, matka si našla nového přítele. V šestnácti Adinu poslali do pařížskéhodívčího penzionátu, kde se naučila vařit a zdokonalila svou francouzštinu a němčinu. Po dvou letech byla vyloučena za špatné chování a začala se věnovat herectví.
Pozdější život
Již v 16 letech si našla milence a chodila s ním po nočních barech. Ve francouzském penzionátu si našla dalšího, s nímž otěhotněla, načež absolvovalapotrat. Pak se stala milenkou režiséra filmu Život je pes Huga Haase. Po roce 1939chodila s Fredem Schneinerem-Svítilem, on ji však opustil a ona se proto pokusila o sebevraždu. Po uzdravení se vrhla do bezstarostného užívání si života, takže vznikla průpovídka „Baarová má oči mandlové a Mandlová má oči barové.“ Poprvé se Adina provdala za malíře Zdeňka Tůmu, v tomto rozhodnutí lze hledat i trochu zištný motiv, neboť Tůma byl levicově smýšlející - Adina se domnívala, že si tak napraví špatnou reputaci. Lidé ji totiž začali vnímat jako příliš německy orientovanou. Tůma však po roce spáchal sebevraždu. Když se to Adina dozvěděla, volala jako první své skutečné přítelkyni Nataše Gollové, která ji také údajně jako jediná tykala.
Život v emigraci
Během války byl její přítel Svítil odvezen do koncentračního tábora. Adina natočila během války jeden německý film a byla zatčena a obviněna kvůli německé příslušnosti – pro nedostatek důkazů propuštěna. Jelikož nemohla najít angažmáodešla do Anglie s Josefem Kočvárkem, za kterého se provdala, aby dostala pas avízum. Kde se krátce na to jako přátelé rozešli a Adina se znovu provdala za boháče Geoffreyho s kterým žila jen krátce a tak se na počátku 50. let 20. století znovu rozvedla. V Anglii získala pár menších rolí, ale pro její přízvuk a také její minulost (židé žijící v Anglii ji nemohli odpustit její údajnou kolaboraci s nacisty). Poté se seznámila s modním návrhářem Benem Peersonem, který byl homosexuál a tak intimně spolu žili jen sporadicky, přesto se v roce 1954 vzali a zůstali přáteli až do Benovi smrti. Krátce se Adina věnovala sochařství, kterého musela pro nemoc zanechat. V roce 1968, poprvé od své emigrace v roce 1948, se vrátila doČeskoslovenska, aby zahrála hlavní roli v muzikálu Hello Dolly. Nakonec roli nedostala, protože odmítla spolupráci s komunistickým režimem. Po návratu doAnglie pracovala v obchodě svého manžela. Ve stáří tento obchod prodali a odstěhovali se na Maltu. Zde byla spokojená a žili zde v klidu až do doby, kdykomunisté na Maltě získávali většinu a začali Angličany vyhánět ze země. S Benem se rozhodli odejít do Kanady, kde za pomoci Josefa Škvoreckého vydává v jehonakladatelství '68 Publishers své paměti v knize Dneska už se tomu směju. V Kanadě žila až do doby, kdy její manžel v roce 1991 zemřel a Adina se rozhodla již ve vysokém věku a nemocná na závěr života vrátit do Česko-Slovenska. Zde se usídlila na zámku Dobříš u Příbrami. Krátce na to v Příbrami podlomená a nemocnátuberkulózou ve věku 81 let zemřela jen pár měsíců přežila svého manžela Bena.
Herecká kariéra
Film První hereckou příležitost dostala hned na počátku třicátých let od zcela podprůměrného režiséra Josefa Medeotti - Boháče v jeho jediném zvukovém filmu Děvčátko, neříkej ne, kde pronesla pouze jedinou větu. Zanedlouho se objevily další nabídky, avšak skutečný zlom v kariéře mladé nezkušené herečky znamenalo až setkání a dlouhodobé partnerské soužití s Hugem Haasem, s nímž Mandlová spolupracovala celkem na sedmi snímcích. Hned první společný film Život je pespředznamenal její hereckou stylizaci na několik příštích let. Zpočátku představovala spíše přirozený typ, přitahující především svým atraktivním zevnějškem. Ve filmech jako Mazlíček, Nezlobte dědečka neboDěvčata, nedejte se! tak opakovaně ztvárňovala prototyp mladé, moderní, ironické a sportovně založené dívky. O něco později se přehrála do postav mondénních, zhýčkaných žen z vyšší společnosti (Velbloud uchem jehly, Švadlenka, Kristian). K odhalení jejího dramatického talentu a k obměně dosti schematického výrazového repertoáru významně přispěl podobně jako v případě Lídy Baarovéa Nataši Gollové zejména Otakar Vávra. Ve filmech Kouzelný dům,Pacientka dr. Hegla či Šťastnou cestu se dokázala vesměs úspěšně vypořádat s náročnějšími psychologickými charaktery žen, ocitajících se v mezních životních situacích. Po odchodu do exilu se jí bohužel již nepodařilo na násilně přerušenou a slibně se vyvíjející kariéru nijak navázat.
Divadlo
