Letos v Lednu jsem si dala závazek (ne socialistický), že vše budu dělat hned.
Tak nevím jestli jsem toho HNED dělala tolik, že jsem se k napsání toho, co jsme dělali v Lednu dostala až v Květnu, nebo zda se chyba stala někde jinde - každopádně výsledek je stejný... Běží pátý měsíc roku a detailněji je stále na začátku roku nového (a to bych měla zmínit, v Jak se NEstavi dům dlužím ještě příběh z prosince) no taky na to dojde...asi hned tak:)
V Lednu se Zojinka vrátila zpět do své původní školky. 4 týdny ve snobské školce a naše dojíždění autobusem - (připomínám 4kilometry vzdušnou čarou - 45-60minut jízdy + čekání na autobus 0-60minut) mě přivádělo k šílenství a to tedy ne zrovna pomalu, ale zcela jistě. Navíc se mi zdálo, že Zojinka ve školce není moc spokojena. Její návrat do školky v St. Julians byl provázen všeobecným nadšením a štěstím.
Už jsem jen musela vyřešit svoji cestu do práce. Po té co jsem několikrát cestu absolvovala pěšky (se Zojou i bez), jsem se rozhodla, že by fajn možnosti byla i cesta do práce na kole. Přečetla jsem si na internetu několik článku na toto téma a bylo rozhodnuto - kolo je nejlepší řešení!
Ovšem s kolem po Maltě? Vůbec není výjimka, že maltán neumí na kole ježit (řídit auto umí, ale každý - chtělo by se mi napsat debil - ale nechme to u toho každý). A z toho vyplývá, že málo cyklistů, málo stezek pro cyklisty, málo řidičů zvyklých na cyklistů na silnici, takže ne úplně jednoduchá výchozí pozice...
Ale kdo se boji nesmí do lesa a hlavně do maltského silničního provozu...
První den byl náročný, první týden také, celý první měsíc jsem se propotila stresem, ale postupně se celá situace uklidňovala i tím, jak se mi zvyšovalo cyklistické sebevědomí a hlavně vědomí, že mě maltský řidič na silnici nechce zabít a to i přesto, že se jich pár chová skutečně debilně, jich je většina ohleduplných a milých...
Ovšem, abych maltské řidiče pouze nehanila, já je obdivuji. Pokud totiž někdo dokáže při RIZENI automobilů, KOURIT a PSAT sms - je to obdivuhodné!
Už mám najeto přes 600 pracovních kilometrů a doufám, že budou jen a jen přibývat. Navíc tímto mým cyklistickým počinem se mi zadek vrátil z míst, kde si ho přála gravitace a gravidita, do míst, kde si ho přejí já. Plus taková cesta z práce/do práce na kole mi vrátila radost z pracovního procesu. V podstatě mám pocit, že do práce "chodím" proto, abych se hezky ráno a odpoledne projela - prostě paráda:)
Ale moji kolegové jsou v šoku - ovšem to se dalo čekat, protože podle maltána se jízda na kole rovná sebevraždě... Doufám, že cizinci postupně budou podobně mýty bourat, a v budoucnosti se na maltě vybuduje síť cyklostezek a i maltán začne na kole jezdit.
Nejkrásnější pohled na svět že hřbetu koně anebo nejkrásnější pohled na hřbet koně?
Cestou z práce a do práce potěším tělo, duši i oko:
A jedna perlička na závěr - takhle vypadají Zojiny kalhoty po JEDNOM dní ve školce:
Myslela jsem, že je tam šťastná, ale možná se snaží prokopat ven:)
