Adina

Adina Mandlová, vlastním jménem Jarmila Anna Františka Marie Mandlová, vNěmecku známá pod pseudonymem Lil Adina (28. ledna 1910 v Mladé Boleslavi –16. června 1991 v Příbrami) byla česká filmová herečka.

Její život byl mimořádně bouřlivý. Krásná, talentovaná, inteligentní, obdivovaná. „Sex symbol“ 30. let, jehož jméno spolehlivě plnilo sály. Zároveň se však jednalo o nešťastnou a psychicky nevyrovnanou ženu. Byla neodůvodněně podezřívána z kolaborantských styků s německými okupanty.

Život

Pocházela z rodiny inspektora c. k. státních drah Jana Mandla, který po třech chlapcích toužil po narození dívky. Již od útlého dětství byla otcem až nekriticky hýčkána a podporována v uměleckých zájmech. Své zvláštní jméno dostala, protože podle jeho mínění měla předurčenou skvělou budoucnost. O její výchovu se staral výhradně otec a od čtyř let hrála na piáno. Otec ji velmi rozmazloval a všichni jí museli vykat, ale ona odpovídala tykáním. Když jí bylo osm let, otec zemřel a ona tak ztratila své dobré postavení a naopak hrát na piáno už měla zakázáno.

Období puberty

Po smrti otce se rodinné poměry velice zhoršily. Matka našla několik strýčků, kteří rodinu podporovali. To však nestačilo a tak rodina pořádala loupežné výpravy do zahrad a polí. Mandlovi také pronajímali pokoje své vily studentům. Když bylo Adině čtrnáct let, matka si našla nového přítele. V šestnácti Adinu poslali do pařížskéhodívčího penzionátu, kde se naučila vařit a zdokonalila svou francouzštinu a němčinu. Po dvou letech byla vyloučena za špatné chování a začala se věnovat herectví.

Pozdější život  

Již v 16 letech si našla milence a chodila s ním po nočních barech. Ve francouzském penzionátu si našla dalšího, s nímž otěhotněla, načež absolvovalapotrat. Pak se stala milenkou režiséra filmu Život je pes Huga Haase. Po roce 1939chodila s Fredem Schneinerem-Svítilem, on ji však opustil a ona se proto pokusila o sebevraždu. Po uzdravení se vrhla do bezstarostného užívání si života, takže vznikla průpovídka „Baarová má oči mandlové a Mandlová má oči barové.“ Poprvé se Adina provdala za malíře Zdeňka Tůmu, v tomto rozhodnutí lze hledat i trochu zištný motiv, neboť Tůma byl levicově smýšlející - Adina se domnívala, že si tak napraví špatnou reputaci. Lidé ji totiž začali vnímat jako příliš německy orientovanou. Tůma však po roce spáchal sebevraždu. Když se to Adina dozvěděla, volala jako první své skutečné přítelkyni Nataše Gollové, která ji také údajně jako jediná tykala.

Život v emigraci

Během války byl její přítel Svítil odvezen do koncentračního tábora. Adina natočila během války jeden německý film a byla zatčena a obviněna kvůli německé příslušnosti – pro nedostatek důkazů propuštěna. Jelikož nemohla najít angažmáodešla do Anglie s Josefem Kočvárkem, za kterého se provdala, aby dostala pas avízum. Kde se krátce na to jako přátelé rozešli a Adina se znovu provdala za boháče Geoffreyho s kterým žila jen krátce a tak se na počátku 50. let 20. století znovu rozvedla. V Anglii získala pár menších rolí, ale pro její přízvuk a také její minulost (židé žijící v Anglii ji nemohli odpustit její údajnou kolaboraci s nacisty). Poté se seznámila s modním návrhářem Benem Peersonem, který byl homosexuál a tak intimně spolu žili jen sporadicky, přesto se v roce 1954 vzali a zůstali přáteli až do Benovi smrti. Krátce se Adina věnovala sochařství, kterého musela pro nemoc zanechat. V roce 1968, poprvé od své emigrace v roce 1948, se vrátila doČeskoslovenska, aby zahrála hlavní roli v muzikálu Hello Dolly. Nakonec roli nedostala, protože odmítla spolupráci s komunistickým režimem. Po návratu doAnglie pracovala v obchodě svého manžela. Ve stáří tento obchod prodali a odstěhovali se na Maltu. Zde byla spokojená a žili zde v klidu až do doby, kdykomunisté na Maltě získávali většinu a začali Angličany vyhánět ze země. S Benem se rozhodli odejít do Kanady, kde za pomoci Josefa Škvoreckého vydává v jehonakladatelství '68 Publishers své paměti v knize Dneska už se tomu směju. V Kanadě žila až do doby, kdy její manžel v roce 1991 zemřel a Adina se rozhodla již ve vysokém věku a nemocná na závěr života vrátit do Česko-Slovenska. Zde se usídlila na zámku Dobříš u Příbrami. Krátce na to v Příbrami podlomená a nemocnátuberkulózou ve věku 81 let zemřela jen pár měsíců přežila svého manžela Bena.

Herecká kariéra

Film První hereckou příležitost dostala hned na počátku třicátých let od zcela podprůměrného režiséra Josefa Medeotti - Boháče v jeho jediném zvukovém filmu Děvčátko, neříkej ne, kde pronesla pouze jedinou větu. Zanedlouho se objevily další nabídky, avšak skutečný zlom v kariéře mladé nezkušené herečky znamenalo až setkání a dlouhodobé partnerské soužití s Hugem Haasem, s nímž Mandlová spolupracovala celkem na sedmi snímcích. Hned první společný film Život je pespředznamenal její hereckou stylizaci na několik příštích let. Zpočátku představovala spíše přirozený typ, přitahující především svým atraktivním zevnějškem. Ve filmech jako Mazlíček, Nezlobte dědečka neboDěvčata, nedejte se! tak opakovaně ztvárňovala prototyp mladé, moderní, ironické a sportovně založené dívky. O něco později se přehrála do postav mondénních, zhýčkaných žen z vyšší společnosti (Velbloud uchem jehly, Švadlenka, Kristian). K odhalení jejího dramatického talentu a k obměně dosti schematického výrazového repertoáru významně přispěl podobně jako v případě Lídy Baarovéa Nataši Gollové zejména Otakar Vávra. Ve filmech Kouzelný dům,Pacientka dr. Hegla či Šťastnou cestu se dokázala vesměs úspěšně vypořádat s náročnějšími psychologickými charaktery žen, ocitajících se v mezních životních situacích. Po odchodu do exilu se jí bohužel již nepodařilo na násilně přerušenou a slibně se vyvíjející kariéru nijak navázat.

Divadlo

Od roku 1939 vystupovala v Komorním divadle a v Uranii. V letech 1942-1945 byla stálým hostem ve Vinohradském divadle a účinkovala i na jeho dalších scénách (Divadlo Na Poříčí, Komorní divadlo). Po odchodu do exilu se objevila na jevišti již jen příležitostně ve Velké Británii.

Říjen 2010

V Říjnu jsme zvládli vše ze seznamu, v podstatě šlo o to uzavřít dům před začátkem dešťů. To se nám v zásadě podařilo. Okna jsme restaurovali, ale rovnou s pocitem, že dřív nebo později je budeme muset vymněnit za okna moderní s dvojitým prosklením. Zatím si však užívame tradičních dřevených oken, která jsme si i  zasklily.
Také se nám přišel opět truhlář podívat na to jak nám zatýká galeriou. Galeriu trochu "vytuningoval" tím, že přidal jednu šprušly nad okna, takže déšť neteče rovnou za okení rám, ale má v cestě, dřevěný parapetek. Trochu to pomohlo, ale když začalo skutečně hodně pršet, měli jsme opět vodu všude.
Při další kontrole, udělal kolem oken těsnění. Což v maltské praxi znamená, že to "zasral" všude silikonem, pak okna zavřel (čímž se to celé slepilo dohromady) prohlásil myšprobléma a bylo.
Každopádně já to považuji za provizorní řešení a toho člověka v domě a v blízkosti domu už nechci nikdy vidět.
Jako všechno budeme si to muset vyřešit se Shaunem sami.

Když na Maltě prší

Malta nepatří mezi nejvyspělejší státy světa. Má svá specifika a někdy máte jakoby pocit, že se Malťani teprve učí, jaké jsou vlastně možnosti, které by mohli využít ve svých životech. 
Příkladem budiž kanál a silnice...

Sami Malťani nadávají na stav silnic. Na druhou stranu daně, co tu platíme jsou zhruba 10 procentní, takže co by za to chtěli... Ok, silnice tu spíše připomínají polní cesty, po kterých původní obyvatelé Malty vodili své oslíky a kanál, aby člověk pohledal.

Ano, na Maltě nemáme kanály. A když už nějaký najdete, ještě to neznamená, že se jedná o systém kanalizace. Pouze to znamená, že jste našli díru s mříží.

Tady totiž když prší, tak to steče zpátky do moře a zbytek sluníčko vysuší.

Maltská teorie: „Tady jste na Maltě, tady neprší, tak často, takže  „myšprobléma“ 

Toto nám oznámil truhlář po té, co jsme mu ukázali fotky naší galerie (kterou dělal) a kterou nám při každém dešti protéká voda přímo do obýváku. A přesně to vystihuje maltskou povahu, nic není problém a i kdyby byl, proč si tím kazit den ne? Přeci neprší tak často............

Ale zpátky k silnicím a kanálům…….

Na to, že dešťová voda by mohla být zdroj pitné vody sice Malťani již před tisíci lety přišli, ale že by tento přírodní jev začali nějak aktivněji využívat to tedy zrovna ne:) 
navíc systém kanalizace by i trochu ulehčil život chodcům, protože mít vodu po kotníky, když jdete z práce není úplně ideální,

ale tady přeci neprší tak často...

...myšprobléma

cyklovylet 3

Dnes to ani tak moc nebyl cyklovýlet. Kolo v podstatě sloužilo pouze pro přepravu z domu do Mosty (na oběd) a zpět.

Ujetá vzdálenost: 12,7 km

V čase: 54 minut

Průměrná rychlost: 14,16 km/h (takže jsem se evidentně nikam nehnala)

Maximální rychlost: 29,25 km/h (to jsem, ale jela z kopce)

Teplota venku: 29,6 C

Začínám si být celkem jistá na levé straně silnice. Přesto jsem (a doufám, že i budu) na silnici stále ve střehu, protože maltský řidič je velmi nevyzpytatelný a jako cyklista jste v neustálem ohrožení života.

Září 2010

Shaun se pustil do obouchaní cementu u vchodových dveří. Z mě neznámého důvodu Malťani na pískovec (ze kterého mají postavené uplně všechno) naplácavají ŠEDÝ cement. Z toho výplývá, že když sundáte omítku na domě zjistíte, že ho máte celý flekatý, tímto šedým cementem (protože Malťan spravuje jen místně, ne celek a to pak celé zaplácne světlou omítkou a tváří se, že má kamenný dům).

Ovšem pod omítkou nevidíte v jakém stavu je ten kámen, takže nezbývá než obouchat.........

Taky jsme natřeli zábradlí u schodiště. Já Shaunovi pomáhala, ale on tvrdí, že jsem nešikovná a že to zvládne lépe sám.

Tak jsem se pustila alespoň do úklidu galerie, ale myslím, že to bylo naposledy. Zabralo mi to celé dvě hodiny, takže myslím, že příště tuto prácičku přenechám s chutí někomu jinému.

 Jak začalo pršet.......

.....tak nám začalo zatékat do domu, ovšem velká výhoda Malty je, že se nepoužívají žádné systémy izolace, takže vám to takhle proteče kamenem a druhý den je sucho, že o ničem nevíte. Každopádně protéhaní naší střechy byl ten menší problém - a hlavně velmi snadno řešitelný.

Náš druhý problém s deštěm je tento:

 Naše super galeria, úplně nová a dělaná na zakázku, nám úplně normálně protéká...... Voda crčí jak z kohoutku spárami........

Myslím, že voda stéká po dřevě ze střechy přímo za okenní rám......

V pondělí (26.9.) by se na to měl výrobce přijít podívat. Ale já když omrkla jak vypadají tradiční galerie na Maltě, vypozorovala jsem oproti naší zásadní rozdíly. Staré galerie mají opravdu prodlouženou střechu, která odvádí vodu daleko od oken. Ovšem tento typ střechy MEPA (úřad pro povolování staveb na Maltě) již zakázal. Druhým tradičním řešením, je "okap", na střeše je vytvořený asi 10cm vysoký lem a z něho vede vystrčená trubka, která odvádí vodu asi půl metru od galerie. Něco jako takové ty gotické chrliče ovšem ne tak esteticky zpracované.

Jsem zvědavá, jak si s tím poradí a co nám navrhnou naši odborníci.

My jsme se Shaunem  už tak dost naprdlí, že jsme galeriu koupili, tam co jsme ji koupili a tyto problémy naše pocity, tedy jen zhoršují.

Nicméně i toto má svou pozitivní stránku.... Již jsme byli dvakrát deštěm vytopení a já si vždy myslela, že to bylo tím, že jsem zapomněla zavřít okna v galerie. No tak sláva tím to není:)

KAPITOLA KUCHYŇ

Poslední zpráva o kuchyni je z června 2010.

A hle konec září 2010 a my máme funkční kuchyni. Vlastně to je skoro na výročí po té co jsme kuchyni objednali. Jupí... už nám chybí jen nádobí a kanystr s plynem:)

to se nám (mě) to bude vařit

držák na pánev Wok

JE KONEC S BĚHÁNÍM PRO VODU A MYTÍM NÁDOBÍ V KOUPELNĚ:)

 Máme zapojenou i myčku na nádobí a elektrickou troubu. U návodu na troubu jsem objevila takovou základní kuchařku, kde mi výrobce Bauknecht doporučuje několik receptů. Trouba má funkci, kde jsou tyto recepty nastavené a vy vlastně zmáčknete jen čudlík:) No tak jednoduché to není, tu kuchařskou přípravu za vás nikdo neudělá....

Plán na měsíc Říjen: