Malta - středobod středozemí: Sicilie

24.4. neděle

v devět hodin jsme vyrazili na snídani. Snídaně byla formou bufetu, ale horké nápoje nosily servírky. To zamezilo různým kolizím a rozlitým nápojům po zemi, jak se občas stává, protože ne každý, kdo se po ránu pohybuje, je úplně při smyslech.

Po snídani byl plán, projít moderní část města a odpoledne starou část města, která se jmenuje Ortiga a v ní se na obědvat. Ve staré části města jsme předešlý den večeřeli a moc se nám tam líbilo, takže jsme si to chtěli projít ještě jednou za denního světla.

Paradoxně se v moderní části města, nachází i archeologický park s řeckým i římským divadlem a v tomto areálu jsme dokázali strávit téměř tři hodiny a to jedna část parku byla uzavřena.

Park je nádherné přírodní i architektonické místo a doporučuji každému, kdo někdy pojede na Sicilii, toto místo navštívit. Vstupné pro dospělou osobu 9eur.

Až kolem druhé hodiny jsme se dostali na autobusové nádraží, kde jsme zjistili, že nám nic dnes do Pozzalla nepojede. Velkým varovným signálem bylo i to, že na autobusovém nádraží, byli pouze cizinci se zoufalými výrazy. Přešli jsme ulici a na vlakovém nádraží jsem dostala životní lekci a pochopila, že Siciliáni jsou ještě větší pohodáři než Malťani.

Dnes vám nic nejede, zítra také ne, takže jděte do baru a vraťte se v úterý.

Život, s tímto pohledem na svět, zdá se nádherný.

Nicméně my jsme potřebovali být kolem osmé v přístavu a druhý den v práci. Takže jsme museli zapřemýšlet, jak se ze Siracus dostat.

Vzhledem k tomu, že jsme na přesun, měli šest hodin a vzdálenost nevelká, byla jsem chladnokrevně klidná. Shaun měl trochu projevy nervozity, ale v jeho případě to spíše bylo hlady. Takže jsme poslechli průvodčího a šli do baru.

Měli jsme tři možnosti: jet stopem, taxíkem a nebo, což byla nejlepší možnost - jet s Shaunovým kolegou z práce o kterém jsme věděli, že je na ostrově se ženou a dcerou a pojedou opět katamaránem zpět na Maltu. Na cestě na Sicilíi si kluci vyměnili telefonní čísla, což se v tuhle chvíli ukázalo, že mělo skutečně neskutečnou hodnotu. Během mého pití kávy, jsme dostali potvrzující zprávu, že nás Raby vyzvedne mezi 6-7 večer v Siracusech na nádraží.

JUPÍ...

Nic nám už nebránilo, jít se projít v klidu do Ortigi, zajít na chutný oběd a vůbec si užít nádherného slunečného dne.

To se nám podařilo, téměř stoprocentně. Ortigu jsme prošli křížem krážem, na chutný oběd jsme zašli i slunečného dne jsme si užili. Já z nějakého debilního důvodu zapomněla, že moje pleť je bílá jak papír, takže již ve tři odpoledne jsem věděla, že nepoužít krém na opalování, byla osudová chybka. Shaun byl se sluncem spokojený a krasně chytal barvu, ovšem ne jako já rudou ale krásně hnědou. U oběda to bylo v obraceném sledu, ja spokojená nadmíru, shaun také ovšem pouze prvních pár minut. Po opuštění restaurace najednou říká: je mi blbě..... To je vždycky zlé, takže jsme se vrátili zpět a Shaun strávil 20minut na jejich záchodě s bolestmi břicha........ Zbytek dne jsme se jen volně procházeli a Shaun se tvářil statečně.

Co bylo v jeho jídle špatně už nezjistíme. S Shaunovým citlivým břichem je to vždy loterie, a jíst jídlo v restauracích je pro nás zkrátka risk.

V šest hodin nám Raby volal, že jsou již na nádraží a že můžeme jet. Celý šťastní jsme vyrazili směr katamarán v Pozzallu.

Odjezd katamaránu byl naplánován na půl desátou večer, ale bylo opět menší zdržení. Já byla tak unavená, že jsem věděla, že usnu jen co dosednu. Shaun byl prozkoumávat loď a samozřejmě trpět na záchodě, jak je jeho zvykem. Z polospánku mě probral Shaun, když přišel a říkal mi, že obsluha nabízí prášky na nevolnost, že je moře neklidné.

Já klidná, ale byla, a v mžiku jsem usnula.

Znovu jsem se probudila až když Shaun přišel z dalšího průzkumu záchoda. "Juli, je mi blbě.......Na záchodě všichni zvrací......"

V tu chvíli, ale začala zvracet i paní vedle nás........Netrvalo dlouho a blila celá loď:) Obsluha měla situaci, ale skvěle nacvičenou, běhali mezi sedačkami a rozdávali blicí pytlíky a ubrousky a sem tam aj hadr na hlavu. Zpětně se celá situace zdá strašně vtipná, protože loď skákala jak kamzík a obsluha, která se snažila pomoc lidem s nevolností, měla co dělat, aby se udržela na nohách ve vzpřímené pozici. Vždy, když se někdo pokusil o pár kroků, vlna ho zaskočila a setrvačným pohybem se rozběhl či uskočil nějakým nečekaným směrem.

Shaun mi ještě párkrát zopakoval, že je mu zle, ale že nechce zvracet, protože jakmile začne už nepřestane.......Což se během chvíle potvrdilo. I když by se mohlo zdát, že měl mořskou nemoc, já vím, že jemu bylo blbě již od odpoledne a ta loď ho zkratka dorazila.

Já přežila bez ztráty kytičky ovšem pokud by byla cesta na malinko delší vzdálenost (myslím, že již stačilo zhruba deset minut) blila bych taky:)

Doma jsme byli o půlnoci a opravdu šťastní, že máme opět pevnou půdu pod nohami.

Může to vypadat, že katamarán je nestabilní loď a slabší žaludky na ni mohou trpět (to tak samozřejmě může být), ale v našem případě šlo o to, že zrovna v tu noc probíhalo zemětřesení, takže se není čemu divit, že se moře tak výrazně rozbouřilo.

Mořským vlkům AHOJ

Siracusy