ŘÍM 7.11. a cesta domů
Dopoledne, klasicky kolem 11, jsme opustili hotel. Naplánovali jsme si vycházku kolem Santa Maria Maggiore k hlavnímu nádraží TERMINI. Od nádraží jezdí autobusový spoj na letiště, který jsme ovšem netušili v kolik hodin jede ani, kde přesně ta zastávka je.
Nicméně jsme oba pohodáři (pokud ovšem nemám nějakou ze svých hysterických nálad), takže jsme se nenechali rozhodit časem a v klidu vycházkovali.
Na nádraží jsme dorazili kolem jedné hodiny.
Shaun bez varování vyrazil na průzkum. Se slovy tady stůj a počkej, zmizel v davu. Již jsem psala, že nádražní haly nejsou mé nejoblíbenější místo, kvůli výskytu podivných existencí, které vás z různých důvodů oslovují. V klidu jsem vydržela prvních 5 minut. Pak se mě začal zmocňovat panický strach a vytryskly mi slzy zoufalství. Mozek mi začal makat na plné obrátky a já vymyslela, že je to vlastně jako se zvířaty, když ukážu strach jsem mnohem snáze zranitelná….Takže jsem se začala vyvíjet velké úsilí, abych se cítila opět statečně. Když jsem měla opět pocit, že mám situaci alespoň trochu pod kontrolou, přistoupila ke mně žebračka, která celé mé snažení zmařila a já byla opět zoufalá… Druhý pokus o to být za hrdinku dne mi překazil Ind, co se mě na něco ptal, ovšem já, jak jsem byla strachy paralyzovaná, mu nerozuměla ani slovo…Překonala jsem všechny obavy o to, že mě někdo ukradne telefon z ruky a prozvonila Shauna. Aby pochopil, že jsem již se silami v koncích…
Objevil se do minuty (ovšem to, že jsem mu volala, zjistil až o dvě hodiny později). Společně jsme vyrazili směr autobusová zastávka a k našemu štěstí autobus byl již přistaven a cestující nastupovali.
Během cesty na letiště se začala obloha postupně zatahovat a chvílemi ani slunce nebylo vidět. Po třech a půl dnech jasna to bylo zvláštní. Na letiště jsme dorazili o půl třetí a to v Shaunovi vyvolalo paniku (letadlo odlétalo ve 4) takže jsme se rozběhli směr pokladna EasyJET. Vše jsme zvládli krásně a včas, nutno však přiznat, že jsme měli více štěstí než rozumu. Shaunovi se již párkrát v životě stalo, že na letiště přišel pozdě, takže se jeho panikaření nebylo co divit. Jen co jsme se uvelebili v letadle, venku se rozpršelo a my měli lehké zpoždění se vzletem. Celkově byl let v pohodě, pokud se vám ovšem jako mě líbí sledovat blesky a nevadí vám, že s vámi občas letadlo trochu škubne…
Malta nás přivítala také lehkým deštíkem, ovšem mnohem teplejším ovzduším, které mi při večerech v Římě, tak chybělo. Naše svatební cesta byla krásná, ale já si stejně asi nejvíc užila, když jsme byli v hotelu na Maltě.
Protože MALTA THE BEST :)
Žádné komentáře:
Okomentovat